Theodore Robert "Ted" Bundy, rodným příjmením Cowell, (24. listopadu 1946 Burlington, Vermont - 24. ledna 1989 Bradford County, Florida) byl americký sériový vrah aktivní v letech 1974 až 1978, násilník, nekrofil, s ukončeným základním pregraduální stupněm vysokoškolského studia v psychologii.

Po více než desetiletém intenzivním popírání viny se doznal k vraždám nejméně 30 obětí, ačkoli celkový počet usmrcených žen je neznámý. Zdokumentovány byly vraždy v sedmi unijních státech. Modus operandi vycházel z prvotního omráčení oběti úderem do hlavy a následnou strangulací. Jeho objekty zájmu se staly mladé bělošky ve věku 13 až 26 let, které po útoku znásilňoval, v řadě případů posmrtně. Nejméně u dvanácti žen provedl dekapitaci. Některé z oddělených hlav si ponechal jako trofej ve svém bytě.[1] Opakovaně se také vloupal do obydlí během noci a vedl brutální útok na spící oběti.

Mezi lety 1977-1978 za dramatických okolností dvakrát uprchl z vězení. Na útěku pokračoval v násilném chování, včetně tří vražd na území Floridy, než byl definitivně uvězněn v únoru 1978. Za floridské vraždy byl ve dvou oddělených procesech odsouzen k trojnásobnému trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 24. ledna 1989 v 7.06 hodin ve státní floridské věznici v Bradford County prostřednictvím elektrického křesla. Do popravy se pokoušel trest smrti zvrátit.

Dívky vyhledával na veřejných místech, ve společnosti lidí. Napomáhal mu jeho atraktivní vzhled a schopnost získat důvěru. Byl považován za jemného a inteligentního mladého muže. Autorka životopisu Ann Ruleová, která s ním také pracovala, jej popsala slovy "sadistický sociopat, jemuž dělala potěšení bolest druhých a udržování kontroly nad obětmi, až do příchodu smrti a dokonce i po ní".  Právnička Polly Nelsonová, členka jeho posledního týmu obhájců, jej charakterizovala jako "přesnou definicí bezcitného zla".

Jack Rozparovač

Vrah na útěku

Jack Rozparovač (anglicky Jack the Ripper) je přezdívka, kterou získal sériový vrah působící v převážně chudé čtvrti Whitechapel a v přilehlých částech Londýna v druhé polovině roku 1888. Jack byl takto pojmenován na základě dopisu pro Central News Agency, jenž údajně pocházel od osoby, která se k vraždám přihlásila.

Legendy obklopující řádění Jacka Rozparovače se staly kombinací právoplatných historických výzkumů, konspiračních teorií i folklóru. Nedostatek důkazů k získání identity pravého vraha dovolil Ripperologům (termín používaný k označení autorů, historiků a amatérských detektivů, kteří se zabývají tímto případem) obvinit velkou škálu jedinců z vražd spáchaných Jackem Rozparovačem. Noviny (v této době stále více populární) přispěly k dalekosáhlé a věčné slávě vraha díky autentickým reportážím, které bez skrupulí vyjevovaly hrůzu jeho činů a selhání policejních složek, kterým se nepodařilo vraha dopadnout. Není bez zajímavosti, že vrah policistům často utekl pouze "o fous".

Jeho oběťmi byly ženy, které si vydělávaly na živobytí prostitucí. Typické Rozparovačovy vraždy byly spáchány na veřejných, nebo alespoň částečně veřejných místech. Vrah nejprve oběti prořízl hrdlo a poté zohavil její mrtvolu. Někteří lidé věří, že vrah nejprve svoji oběť zaškrtil, aby ji utišil. Fakt, že některé oběti měly vyříznuté vnitřnosti, vedl k poznatku, že vrah měl nejspíše nějaké znalosti z anatomie a vyznal se v chirurgii (moderní výzkumy uvádějí, že Jack Rozparovač byl pravděpodobně řezník; jeho zaměření na prostitutky má také svůj důvod - Jack byl údajně nakažen některou z pohlavně přenosných nemocí, nejspíše syfilidou, jíž se nakazil od prostitutky; proto choval ke kněžkám lásky takovou nenávist; některé z jeho obětí měly vyřezány právě pohlavní orgány).

Příběh tohoto sériového vraha zaujal mnoho spisovatelů (např. Arthura Conana Doylea), později se dočkal i mnoha filmových, televizních či dokonce muzikálových zpracování.